Byla to divná doba. Měla jsem pocit, že se mi život rozpadá pod rukama, byla naprosto zoufalá a vůbec netušila, jak všechny ty problémy vyřešit.
Začaly ke mě přicházet různé vjemy, já se s nimi učila pracovat, ale pořád mi tam „něco“ chybělo. S odstupem let jsem si uvědomila, že právě v tomto období se mi začaly dít ty nejúžasnější věci.
O regresní terapii jsem věděla dlouho, hodně mě zajímala, ale do té doby jsem nenašla odvahu sezení podstoupit.
A pak přišel můj AHA moment.
Při čtení jednoho z časopisů, najednou koukám na informaci, že se bude konat Kurz regresní terapie pod vedením Dominiky a Františka.
Paráda, termíny kurzů jako by mi šly samy naproti a já okamžitě věděla, že ze mě nebude klient, ale terapeut.
Podělím se s vámi o prožitky ze svého úplně prvního sezení na kurzu.
Před mou první regresí jsem tušila jen málo z toho co čekat, byla plná obav a tak nervózní.
Jak si mohu vybavit něco, co nevím, že bych měla vědět? Budou to myšlenky, „uvidím“ a nebo bude velký kulový a já si budu připadat jako pitomec?
Problém, který jsem chtěla řešit, byly úporné bolesti hlavy a tak jsem se svěřila do rukou své kolegyně Áji za laskavého dohledu naší skvělé lektorky Dominiky. Jsem poučena o všech náležitostech, co by případně bylo překážkou regresní terapie, jak bude regrese probíhat a co se očekává ode mě.
Po chvíli překotných myšlenek a bušení srdce se začínám uklidňovat a naslouchám vedení své terapeutky. Oči mám zavřené, přičemž nejsem v hypnóze.
Neuvěřitelné, vnímám časový údaj 15. století a začínám vidět. Pod vedením Áji to jde neuvěřitelně hladce a já znovu prožívám svůj život bylinkářky v té době.
Je léto a já v malém městečku prodávám bylinky i když vím, že je to zakázané. Lidé mě znají a přicházejí si pro ně i pro radu zároveň. Rozhlížím se zda neuvidím vojáky, když v tom zaslechnu dusot kopyt. Beru nůši se zbytkem bylinek, ani se neohlédnu a snažím se rychle zmizet. Teprve ve chvíli, kdy se dostávám za hradby města, nevidím ani neslyším za sebou žádné jezdce, zvolňuji. Cesta domů vede lesem. Vnímám každičkou jeho vůni, svítí sluníčko, nespěchám a užívám si to spojení s přírodou. Kousek od mého obydlí v lese mě dojíždí voják na koni. Křičí na mě, otáčím se k němu čelem, ale v ten okamžik se jeho kůň vzepne na zadní a kopytem mi rozrazí lebku. Padám na zem, strašně mě bolí hlava. Pak už jen vidím své tělo z výšky. Moje duše stoupá za světlem za doprovodu nádherné, uklidňující hudby.
Po zpracování celé události, sezení končí. Cítím se neskutečně uvolněně, vyrovnaně. Jedním slovem božsky.
